Modely aut v době největšího rozmachu

Největší rozmach zažily modely aut v padesátých a šedesátých letech minulého století. Autíčka z této doby si již mohou pamatovat naši dědové či otcové, protože zatímco v předválečné době se používala především pro reklamní či umělecké účely, v době po druhé světové válce se staly i hračkami pro děti rozšířenými po téměř celém světě.

Modely aut ze severu

Domovem nejúspěšnějších evropských výrobců byla severní Evropa a Britské ostrovy, přičemž druhé housle hrálo například Německo, Itálie, Francie či Dánsko. Na druhé straně železné opony byly populární polské, sovětské a i české modely. Nejpopulárnější byla autíčka dodávána v krabičkách od sirek a takzvané angličáky. Ty byly původně z Anglie, nicméně rychle se tento výraz vžil pro označení jakéhokoliv modelu auta a používá se dodnes, avšak především pro neplastové výrobky. Další informace o situaci s angličáky ve světě a tehdejším Československu můžete najít tady.

Souboje v detailnosti

Jak se dalo očekávat, vzrůstající výroba a konkurence s sebou přinesly i zdravý konkurenční boj, kdy se jednotliví výrobci snažili vyrobit své modely co nejdetailněji. Postupně se začala auta tvořit až z desítek funkčních a samostatně pohyblivých součástek a jakmile někdo přišel s něčím novým, ihned se tato novinka objevila i u ostatních. Nutno také podotknout, že i přes tehdejší technologie a počty vyrobených kusů, byla autíčka kvalitní a sběratelé mají spousty dodnes skvěle fungujících používaných kusů. Postupně však výroba zdražovala a tak se v sedmdesátých letech opět někteří výrobci vraceli k jednodušším modelům. Zde můžete najít článek o odborníkovi a sběrateli autíček s mnoha zajímavými informacemi.

Trendy tehdejší doby

V této době se začalo nejvíce používat měřítko 1:43, které je standardem dodnes, nicméně v Evropě byly oblíbená i měřítka 1:87 a 1:64. Větší modely v měřítkách 1:24 či 1:18 se staly populárními až ke konci osmdesátých let, kdy se tento průmysl začal stěhovat do jihovýchodní Asie, respektive do Číny a Hong Kongu a kde se dodnes vyrábí drtivá většina autíček. Tyto velké modely byly především sběratelské a došlo tak k rozmachu tohoto hobby. Měly ještě více detailů než menší vozy, jako například fungující zatáčení, odpružení, detailní interiéry, vyměnitelné pneumatiky či dokonce detailní podvozek a motor složený taktéž z několika kusů.

Starší modely chudším státům

Protože výrobní stroje nebyly levnou záležitostí, nemohl si je dovolit jen tak někdo. Docházelo proto k tomu, že po vydání několika nových sérií byly ty staré prodávány do zemí jako Indie, Španělsko, Portugalsko, Mexiko, Turecko, Brazílie či Argentina. Bylo to výhodné pro všechny strany, jelikož lidé měli vždy zájem o modely z jejich země a tak se nakupujícím zemím investice brzy vrátila a potěšila i občany. Často se proto můžeme setkat se zcela totožnými modely odlišujícími se pouze štítkem s místem výroby, přičemž modely z doby před prodejem jsou povětšinou více ceněny. Nutno však zmínit, že tato situace, kdy byly modely ze dvou zemí stejné, nebyla častá, protože země, které stroje odkupovaly od jiných, nebyly tak industriálně vyspělé a tak měly jejich autíčka méně kvalitní barvy a zpracování. Výjimkou je jedna španělská společnost, která tvořila dokonce pěknější a kvalitnější výrobky než ta, od níž výrobu odkoupili.

Vývoj v Asii

Poté, co Japonci v padesátých letech uspěli s cínovými modely, se začala výroba modelů aut v Asii rozmáhat. V sedmdesátých letech se již mohla rovnat Evropě a z důvodu levné pracovní síly se postupně drtivá většina výrobců přesunula do Číny, Hong Kongu, Vietnamu, Taiwanu či Indonésie. To se již výrobky začaly hromadně vyrábět především z plastu a s výrazně méně detaily.

Napsat komentář