Zatímco základní návrh koupelny se ponechává v rukou odborníků, to, jak bude koupelna jako celek působit, záleží především na majiteli nebo majitelce, kteří ji vybavují různými doplňky. Vzhledem ke spíše omezeným prostorám, jež skýtají pro koupelnu zejména panelákové byty, se její vybavení sestává z menších a vysoce funkčních koupelnových doplňků, které ovšem mají i svou estetickou funkci. Dnešní člověk koupelnu využívá několikrát denně a rozhodně se v ní chce cítit dobře. S velkou pravděpodobností se do ní podívá také každá návštěva.
Obsah
Doplňky bez koupelny
Na přelomu 19. a 20. století, kdy se způsob bydlení již začínal podobat tomu současnému, doporučovaly osvětové a zdravovědné příručky pro městskou rodinu nejméně tři místnosti: kuchyni, ložnici a obývací pokoj. K tomu patřilo příslušenství – spíž, sklep, půda a záchod. Co ve výčtu chybí, je koupelna. Až hluboko do 20. století totiž představa každodenní hygieny spočívala v mytí rukou a obličeje v přenosném umyvadle, kterému se říkalo lavor. Pravidelné týdenní koupání – obvykle sobotní – probíhalo, pokud k němu vůbec došlo, v kuchyni v přinesené vaně, která se naplnila na kamnech ohřátou vodou a postupně se v ní vykoupali všichni členové rodiny. Vlastnictví vany však dlouho představovalo spíše luxus.
Koupelna jako doplněk
Koupelny jako místnosti se stálou vanou se začaly prosazovat postupně v obydlích zámožnějších osob. Zámožnost se promítala v domech např. co do jejich počtu (pokud se v domě nacházela pouze jedna koupelna, platila zásada, že musela mít co nejvíce dveří) a také co do jejich vybavení. V ideální vizi lékařů, kteří byli velkými propagátory koupelen, byla tato místnost vybavená vanou, bidetem, chaise longue, koupelnovým kotlem na pevné palivo, toaletním stolkem a věšákem na oděv. Naše současná představa optimální koupelny se trochu odlišuje. Zatímco bidet, tato samozřejmá součást francouzských představ o tělesné čistotě, se v našem prostředí příliš neujal a chaise longue je zvykem vídat spíše v jiných částech obydlí, často se v koupelnách objevuje kromě vany sprchový kout, pračka a někdy bývá koupelna spojena se záchodem.
Co obnáší dovybavení koupelny?
Rozhodně je třeba obstarat mýdlenky nebo dávkovače na mýdlo, háčky, věšáky a držáky na ručníky, skleničky a stojánky na zubní kartáčky, koupelnová zrcadla, toaletní stolky, skříňky a poličky, WC sety, koše na prádlo a hřejivé předložky nebo protiskluzové podložky. Ve starších domech se uplatňují ohřívače a elektrické sušáky ručníků nebo prádla. Samostatná kapitola jsou předměty potřebné při kosmetických procedurách, tedy činnostech, které v jisté životní fázi zabírají ženám většinu jejich volného času. Přítomnost mladých slečen v domácnosti se v koupelně pozná podle přenosného zvětšovacího zrcadla, několika dóziček na odličovací tampóny a stylové šperkovnice, která je v permanentním provozu, a proto nemá cenu ukládat ji do nějaké skříňky.
3 základní kroky, jak postupovat:
- Ujasnit si potřeby jednotlivých členů domácnosti a to, co od koupelny očekávají.
- Vybrat si styl, kterému bude odpovídat materiál, barva a design doplňků. Žádná koupelna není nafukovací a vzájemná sladěnost všech předmětů v místnosti je naprosto nezbytná. Ke skandinávskému stylu se nebude hodit křiklavě barevná předložka.
- Ověřit, zda nástěnné příslušenství je možné a vhodné připevnit vrtáním (do obkladů je to záludnější), nebo využít to s technologií bez vrtání (to je snazší a lehce variovatelné).
Kolik času trávíte denně v koupelně? Jaká je podle vás její optimální velikost a barva? Chtěli byste mít v koupelně pokojové květiny? Co si myslíte o hygieně našich (pra)babiček?
